Soukromé podnikání bývá radost, dokud se jím dají vydělat dostatečně velké peníze. Jistě, ani peníze nejsou všechno, najde se i celá další řada dalších jevů, jež o spokojenosti nebo nespokojenosti s takovým byznysem rozhodují, ale peníze jsou tu prostě to nejzásadnější. Bez nich by totiž žádná firma bez výjimky neobstála, a to by samozřejmě nepotěšilo nikoho, kdo by byl majitelem právě takového hroutícího se podniku.
Mělo by platit, že by si pilní a v dalších ohledech schopní podnikatelé měli přicházet na hodně velké peníze a ti neschopní naopak krachovat. Jenže tomu tak nejednou není. Tedy nemyslím tím, že by se neschopným dařilo skvěle, ale že i ti nejlepší z nejlepších mohou mít někdy ekonomické problémy, a to jak malé a poměrně lehce zvládnutelné, tak i ty, jež by mohly být pomalu likvidační. Protože ono tu nezáleží jenom na pracovitosti a schopnostech podnikatele samotného. Je tu i celá řada objektivních příčin možných komplikací, a ty nejednou nedokáže podnikatel sám ani v nejmenším ovlivnit. Vždyť jak by dotyčný ovlivnil třeba špatnou platební morálku odběratelů, různé požadavky vymýšlené státem a podobně? To se prostě nedá.
A tak se nejednou podnikatel ocitne v situaci, kdy má na výběr ze dvou alternativ. Z půjčky a bankrotu. A je pochopitelné, pro co z toho se dotyčný rozhodne.
A jak se hledá podnikatelská půjčka, aby byla podnikateli přínosem, a ne jenom další noční můrou? Je nasnadě, že se musí nají takový typ půjčky, který je dotyčnému dosažitelný a také je finančně zvládnutelný. Protože se musí přesvědčit poskytovatel oné půjčky, aby ji podnikateli dal, a pak se musí také splácet.
Pro podnikatele v nesnázích je asi tou nejlepší volbou hypotéka bez dokládání příjmů. A sice proto, že zde se nejsnáze obstojí, a to i tehdy, když má žadatel nemálo problémů. Nad nejedním nedostatkem se tu dá přimhouřit oko, a tak se tu často uspěje. A je po problémech.